Ulice Listové

I kdybych se mohla hýbat nepohnula bych se ani o centimetr.
Byla jsem zmražená.
Maminko, panebože pomoz mi. Už nikdy nebudu odmlouvat.

pomalu jsem přestal a kabát jsem jí natáhl opět na ramena, zadíval jsem se jí do očí a zrázu jsem byli kde si v lese, kolem nás byla tma a pusto...

Polkla jsem a srdce mi chtělo vyskočit ven.
Objevila jsem se jinde. Tma...nesnášela jsem tmu.
Bála jsem se jí, vyvolávala ve mě vzpomínky které nebyly moc příjemné.

znenadání jako by se pod námi začala propadat země a mi stály jen tak ve vzduchu, výška ve které jsme byli se začala stále zvětšovat

"Nech toho.."
Koukla jsem se na něj zamračeně a kousala se do rtu.

najednou jsme se ocítli ve vesmíru a ona mohal cítit jako by na ni působil strašně divný tlak a nemohla se nadechnout

Zamračeně jsem ho pozorovala. Co si vůbec myslel?!
Jestli se z toho dostanu bude mít problém u Kageho že ohrozil někoho jako jsem já.
Snažila jsem se nadechnout ale nějak to nešlo.