Trénink

Himi, Yoru a Daisuke

"Vítejte na našem skromném tréninkovém place vážení.." řekl jsem a tak je uvítal v rozlehlé hale určené k tréninku.
"Vítám vás tu a doufám, že zde najdete vše potřebné pro trénink i souboj." pousmál jsem se.

Rozhlédla jsem se kolem sebe a pousmála se. Nakonec jsem se ušklíbla, když jsem tak Daisukeho poslouchala.
,,Děláš, jako bys nás neznal." zašklebila jsem se na něj. Zvedla jsem ruce do vzduchu a spojila ruce a protáhla se jako kočka.
,,Dobře, tak si tě prověříme, Yoru." upřela jsem zrak na studenta přede mnou. Udržela jsem si určitou dálku od něj.
,,Máš právo zaútočit jako první." ušklíbla jsem se a vytáhla si senbony. V jedné ruce jsem měla 4 senbony a do druhé jsem si vzala kunai.

Rozhledl jsem se po Mizukagem , ulkonil sem se a podekoval za to ze muzu trenovat s jeho zenou , je to promne pocta . Rozheld sem se po Himi-chi a rekl sem tak deme na Toooooo usklibl sem se a udelal sem Pečetě

Trochu jsem se pokrčila a postavila se tak, že budu moci buď uskočit, uhnout nebo se rozeběhnout. Zatím jsem ale jen vyčkala, až co udělá Yoru. Ten poskládal pečetě. Pousmála jsem se. To bude docela snadné... pousmála jsem se a zavrhla nápad, že použiju svou milovanou zbraň, kterou jsem měla upevněnou na zádech. Ještě sem natočila hlavu na stranu, abych se podívala na Daisukeho, věnovala jsem mu krátký pohled a potom už jsem dávala pozor na svého protivníka.

Vyvolal sem Bunshin no Jutsu 3 klony . Pokrcil sem se a vzla do ruky kunai a do druhy shurikeny . Klony si vzaly to same a druhej klon mne popadl ja sem se usklibl a hodil mne do vzduchu a pak sme hodily vsici Shurikeny po Himi-chi.

Použil přesně to, co jsem od něj čekala. Pousmála jsem se a ještě vyčkala. Jakmile se objevili kloni, jeden z nich skončil ve vzduchu. Z oblohy na mě padaly zbraně. Stejně jako se na mě řítily od ostatních. Odrazila jsem se a celkem snadno se zbraním vyhla. Tolik jich nebylo. Při posledním uhnutí jsem se odrazila, čímž jsem udělala salto vzad a vyskočila jsem na větev stromu. Své 4 senbony jsem hodila do vzduchu, odkud na mě jeden z Yorů hodil kunai a shuriken. Doufala jsem, že ho zasáhnout a nebo alespoň zaměstnají. Já si znovu vzala do rukou senbony. Tentokrát jsem s nimi ale měla jiný plán. Znovu jsem se usmála.

Kdyz sem videl jak namne leti jehlice rychle skocil klon ktery mne odkopl od toho abych se snima srazyl ale jedna z jehlyc mne trefyla ,rychle sem zapnul zuby a udelal sem pecete dalsi dva kloni bezely do Himi-chi na blizko a doufal sem ze ji aspon jeden skrabne ale videl sem co udelala malem semnou tak nevym jestly ji porazym ale co je to zabava . Usmal sem se

Takže ten ve vzduchu byl pravý Yoru... všimla jsem si, když nezmizel po zásahu jehlicí. TeĎ jen musím dávat pozor, kudy se mihne a neztratit ho z dohledu.. Dva kloni běželi přímo proti mně. Posadila jsem se na větev a pohupovala jsem nohama a v hlavě zpívala jakousi melodii. Zatím jsem po klonech hodila dvě jehlice. Buď je zasáhnou nebo ne.

Udelal sem este jednou Bunshin no Jutsu a udelal sem dalsi 3 koly dole klony co bezely po Himi-chi skocili do vzduchu a vsichni sme po ni hodily Kunaie a shurikeny hned jak sme to hodily tak mne 2 klony popadly a hodily po Himi-chi ja ko strelu snazil sem se ji aspon dotknout , kdyz sem byl u Himi-chi tak sem se usklibl protoze zamnou letel hned druhy klon ktery do Himi-chi mnel vrazyt a ja se ji aspon dotknout bud a nebo .

Pousmála jsem se, když jehlice klony minuly, protože oba vyskočili do vzduchu. To ovšem nevadilo, protože jsem své jehlice měla připevněné na drátku, pohybovala jsem prsty a rukou a podle toho se hýbaly i senbony. Hnula jsem rukou do vzduchu tak, že provázek sebou škubnul a letěl do vzduchu a oba klony zasáhl a ti v tom okamžiku zmizeli. V tom už na mě letěl Yoru, ale já se převrátila a visela na větvi vzhůru nohama. Nakonec jsem nohy narovnala, tudíž jsem se řítila hlavou dolů na zem. Hodila jsem ale další dva senbony a znovu je pomocí drátku mířila na pravého Yorua i jeho klona, který letěl hned za ním. Ve vzduchu tím pádem byly všechny 4 jehlice na drátku. Já těsně nad zemí vztyčila ruku, takže jsem v tu chvíli vypadala jako superman. Na té ruce jsem se odrazila a saltem vzad jsem skončila pod stromem na nohou. Postavila jsem se a znovu jehlicemi škubla, aby letěly na pravého Yorua. Ovšem v ruce, kterou jsem se odrazila, mi pulzovala bolest. Byla to síla odrážet se jednou rukou. Kso, to jsem nedomyslela..., rozčilovala jsem se v duchu.

Kdyz sem videl jak namne letely jehlice tak mne rychle klon za mnou popadl a zahodil mne za ker za kterym sem delal pecet . Moji dalsi kloni byly zasahnuty tak sem doufal ze sy mne nevsimne a muj posledni klon kterej byl porad semnou rikal sem sy ze to nedo padne dobre krev my tekla po me prave ruce bolest byla naprosto velka nachvylku sem nevedel ani kdesem doufal sem ze neomdlym . usmal sem se ze mam dobreho ucitele

Škubla jsem jehlicemi, takže dopadly rovnou přede mě. Drátky jsem smotala a znovu si jehlice vzala do rukou. V rukou mi nepříjemně pulzovala bolest. Alespoň ty klony umí používat.., pousmála jsem se v duchu. Poskládala jsem pečetě.
,,Hyouton: Fubuki." šeptla jsem skoro neslyšitelně. Nad námi se uzavřela mračna, obloha byla ocelově šedá a vzduch se znatelně ochladil. Pár sekund na to z oblohy začaly padat drobné sněhové vločky. Tenhle krok mi byl k ničemu. Tohle jutsu je pouze okrasné, nepřekáží v boji. Bylo to pro mé osvěžení, abych si vytvořila krajinu ideální pro mě.
,,Fajn...Tak poslední zásah." zavolala jsem na Yorua. Věděla jsem, že má dost, ale nechtěla jsem ho jen tak šetřit. Nová generace Kirigakure musela být silná, takový slabý trénink je nemá vyřadit. Znovu jsem pohled stočila na Daisukeho, ale obličejem jsem nenaznačila žádné emoce ani bolest. Potom jsem pohled stočila kamsi přede sebe. Yoru mi během mého pádu zmizel z dohledu.

Díval jsem se na jejich souboj a chtěl jsem dát Yoruovi nějakou výhodu, aby Himi neměla takovou převahu. Přivolal jsem tedy svého obřího kraba Clawse. "Tak tedy ať můžeš snadněji útočit, můj krab tě bude krýt. Bude ti pomáhat jako štít. Příkazy mu budu dávat já, tebe by nejspíš neposlechl."

vyvolal sem Kawarimi no Jutsu ale byla my naprd videl sem ze himi-chi sy mne nevsima tak sem se rozebehnul za ni abych byl za ni a taky kdyz sem byl z 2metry za ni tak najednou se my udelalo mdle ze sem spanul a nemohl se hybat myslel sem ze vidim fatamorganu protoze predemnou byla Himi-chi a velky krab najednou sem nevidel nic omdlel sem a nevedel co se delje doufal sem ze my Himi-chi pomuze ze sy mne vsimne ale fakt sem jen doufal.

Jakmile se přede mou objevil krab Daisukeho, zamračila jsem se. Podívala jsem se na Daisukeho a můj výraz mou náladu jasně ukazoval.
,,No to si děláš legraci?" zanadávala jsem. Bylo to dost nefér. Povzdychla jsem si, ale to už se ke mně řítil Yoru. Místo toho ale, aby mě zasáhl, dostal se za mě. Hodila jsem po něm znovu jehlice na drátkách. Jenže najednou Yoru mířil k zemi.
,,Skvělé..." škubla jsem drátama a jehlice se zastavily. Konce drátků jsem pustila a rozeběhla se k němu. Nevypadal moc dobře.
,,Dobře, takže souboj skončil tvou prohrou." zkontrolovala jsem mu puls. Dýchal. Omdlel vyčerpáním a od zásahů senbonama. Oddychla jsem si a klekla si k němu, zatímco jsem si jeho hlavu položila na nohy.

jak myla Himi-chi sy ke mne klekla a prohlizela tak kon vybouchnul a ja himinu drzel pod krkem protoze sem byl furt vtom krovy a jen sem poslal svyhoklona pod himinovym krkem sem drzel kunai a rekl sem jo mate pravdu je KONEC , usmal sem se

Klon zmizel a já najednou cítila studený kov pod krkem. Zavřela jsem oči a pousmála se. Chytré...
,,Hezké...Zapomněla jsem, že se nemám otáčet nepřátelům zády..." pousmála jsem se. ,,Jenže..." výraz v očích se mi změnil. Bleskově jsem chytila jeho zápěstí s kunaiem a trhla mu s rukou, abych dostala od sebe zbraň co nejdál. Kunai mě lehce škrábl do kůže na krku, ale já teď druhou rukou, respektive mohla Yorua uhodit do břicha. To ho ode mě kousek odhodila, já se zvedla, posadila se mu na nohy, ruce mu dala nad hlavu a pomocí hyoutonu mu je od zápěstí pod prsty zmrazila a ke krční tepně mu přiložila senbon.
,,Abys mě odzbrojil, musel bys mě spoutat, abych už nemohla bojovat." ušklíbla jsem se nebezpečně. ,,Teď mi stačí jeden maličký pochyb a mohlo by být po tobě." roztáhla jsem rty do ještě většího šklebu. Potom jsem se postavila a uvolnila mu tak cestu. Ruce jsem mu ale nechala zmražené. Setřela jsem si kapku krve od škrábnutí kunaie a krev olízla.
,,Teď teprve je konec. Nevyhrál ani jeden z nás." pousmála jsem se.

Mno pekne bohuzel pred himi-chi se obevyl a klada protoze sem mnel este Kawarimi no Jutsu a na Himinu sem skocil ze stromu a ted opravdu sem ji drzl tak pevne ruce a nohy ze se nemuze pohnout a rekl sem ja sem pravy a usmal sem se XD

Usmála jsem se. Tohle byl opravdu zajímavý souboj. Spoutal mě opravdu dobře, nemohla jsem se hýbat. To mi nevadilo.
,,To je dobré vědět." odpověděla jsem mu mile. Tím, že jsem se ho dotýkala, měla jsem o to větší výhodu. Prostě mu začaly zamrzat nohy a led prostupoval až k jeho pasu. Což znamenalo, že mu zamrzla brašnička se zbraněmi, proto si pro ně nemohl dosáhnout. Protože to znamenalo, že zamrznu i já, tak jsem použila senbon, který jsem pevně svírala v ruce a píchla ho do ruky. Ostrá bolest měla za následek, že mě pustil a já se vyhla tomu, že bych zamrzla i já.
,,Tak jsem vyhrála." vyplázla jsem na něj jazyk. ,,Být tebou, moc bych se nehýbala." pousmála jsem se.

Vypadá to zajímavě .. proč to ještě na chvilku neprodloužit... řekl jsem si a přikázal svému Krabovi aby zaútočil na Hitomi. Ten směrem k ní udeřil klepetem a rána, která se ozvala po dopadu klepeta na zem roztříštila svou silou led, který držel Yorua. Ten byl tak volný a mohl dál bojovat.

rychle jak sem vydel ze na mam nasobe led tak sem se rozhodl na ustup a delal sem pecete doufam ze ted to vyjde

Tak teď se ve mně začala vařit krev. Vztekla jsem švihla pohledem po Daisukem.
,,Vůbec by ses do toho nepleť!" křikla jsem po svém milovaném. Poskládala jsem pečetě.
,,Hyouton: Kouri no Enchou!" kolem Yorua se utvořila velká ledová kopule. Byla vysoká dva metry a široká tři metry. V jejích stěnách proudila má chakra, takže se nedala jen tak rozbít. Tím jsem na chvíli Yorua chtěla odstavit, abych se mohla plně věnovat miláčkovi.
Postavila jsem se naproti jemu a medově se usmála. Prokousla jsem si ret, čímž mi stekla krev po bradě. Palcem jsem si ji střela a a vyhrnula si rukáv mikiny. Krví jsem si přejela po pečetí a vyvolala si tak svou oblíbenou lišku - Princeznu Yuki. Prstem jsem pouze ukázala na kraba a ona pochopila, co tím mám na mysli. Přikývla mi a já věděla, že dneska bude bojovat na mé straně. Já se mezitím začala přibližovat k Daisukemu. Stáhla jsem si rukáv zpátky do původního stavu, ovšem zipem mikiny jsem si sjela trochu níž. Dneska jsem si vybrala trochu jiný úbor - modrou mikinu, černé krátké kraťásky a černé kozačky do půli stehen.
,,Summoni proti summonům. A já proti tobě?" naklonila jsem hlavu na stranu, když jsem stála jen dva metry od něj. Sladce a zároveň provokativně jsem se na něj usmála.

"Myslel jsem, že tohle není boj o mě, ale o vás dvou." pousmál jsem se. Krab se napřáhl a praštil do zmrzlé kopule, která praskla. "V tom by mu byla zima, přeci ho nenechám, aby tam zmrznul." řekl jsem a nahodil nevinný výraz.

jak myle sem videl praskly nu vzal sem kunai a prorazil sem led utekl sem do dostatecne vzdale nosti ale bohuzel kdyz sem chtel udelat moji techniku Goukakyuu no Jutsu tak sem se nemohl hnout mnel sem strasnou bolest v ruce a krece mne povalyly na zem nevedel sem jestly mam dal bojovat ale skusyl sem to este jednou a nevyslo my to nemnel sem asi dost chakry nebo nevym proc my to nevyslo proste uz sem lezel na zemy a videl sem Mizukageho jak se hada z manzelkou lehce sem se usmal za to ze sem to do tahnul tak daleko chtel sem jenom aby byla na mne Himi-chi pisna doufam ze semyto povedlo bojoval sem tak jak sem mohl 2krat uz sem vihral malem XD ale stejne dal sem dotoho vsechno .