Trénink

Nakrčila jsem čelo, tak se mi na něm utvořilo pár malých vrásek. Otočila jsem se za krabem, který mi rozbil vězení a Yoru tak během chvilky mohl utéct. Bojovat už ale nemohl. Výborně, Yoru...Bojoval jsi skvěle a jsi další Gennin, který mě porazil.., zaradovala jsem se v duchu. Na Daisukeho jsem se ale dál mračila. Nakonec jsem si povzdychla.
,,Ach ano..Typicky chladný Mizukage-sama." to už byla Yuki jen dva metry za mnou. Chvíli jsem jen tak stála naproti němu a dívala se mu upřeně do očí, potom jsem se s přivřenýma očima otočila a prostě hodlala odkráčet ke své lišce.

este nez se Himi¨-chi otocila tak sem ji rekl .priste doufam ze by to vyslo jen tak sem sy tam lezel rukou od krve a koukal na oblohu jak padaj vlocky nadherny to pohled zasmal sem se

Pousmál jsem se a pohybem ruky směrem k lišce jsem přikázal krabovi, aby na ni zaútočil, ten neváhal a snažil se ji zachytit do klepeta.
Uvidíme, jestli jí její ocasy pomohou, nebo budou naprosto k ničemu...

Přestože jsem byla otočená Daisukemu zády, cítila jsem pohyb za sebou a následně jsem zahlédla kraba, jak se blíží k mé lišce. Zamračila jsem se a uskočila jsem na strom. Princezna Yuki umí bojovat sama za sebe, takže jsem jí nemusela nic přikazovat a sama poznala že má ještě tak o dva metry uskočit. Krab nepatří mezi nejrychlejší zvířata a taková velikost je ještě o trošičku spomalí, takže na úskok měla dostatek času. Potom se naježila a kolem ní byl cítit větší poryv větru. Zatím čekala, co se bude dít.

Krab však místo útoku přímo na lišku silně udeřil klepetem do země a ta se rozťala na dvě poloviny, na lišku se tak řítila rychle se zvětšující trhlina. Já mezi tím začal skládat pečetě a následně si vzal do ruky Kubikiri.

Yu se trochu pokrčila a vymrštila se silným skokem do vzduchu. Moc vysoko ne, ale stačilo to na to, aby trhlině vyhla. Díky poryvu větru, který kolem sebe vytvořila, mohla na kraba zaútočit ze vzduchu. Vytáhla drápy a vycenila zuby a mířila s nimi na kraba. Já si Daisukeho pečetí nevšimla, zahlédla jsem ale, že si připravil Kubikiri. Brala jsem to na vědomí. Moje zbraň, kterou jsem měla na zádech, byla taktéž připravena k boji. Stále jsem ale setrvávala na větvi stromu.

Vytvořil jsem jednoho klona, který se odebral do ústraní, aby nebyl na očích. Krab mezi tím vyčkával na liščí útok a já se rozeběhl s mečem na Hitomi.

Hime natáhla přední packy a jen co se příblížila ke krabovi, sekla ho kraba do kloubů na packách (? xD). Klouby bývají slabší místa a ona vsázela na to, že by ho tím mohla trochu zranit.
Já si ze zad sňala svou zbraň a připravila se na útok. Nejprve jsem ale seskočila na zem a zaujala obrannou pozici, abych mohla Daisukeho útok zastavit. Dufala jsem ale, že to ustojím, stále mě bolela ruka z předchozího souboje.

Krab po útoku lišky upadl, ale jakmile se octl na zemi, rychle se vymrštil a sekl po lišce svým klepetem, přičemž se za ní otočil. Já jsem se mezi tím dostal až k Hitomi a naznačil jsem útok, ale místo toho jsem šlápl na její sekeru, která byla zapřená o zem a přeskočil jí krásným saltem (pro lepší efekt xD) a dostal se tak za ní, hned na to jsem se rozmáchl k útoku, ale teď už nefalšovanému.

Krab Yuki zasáhl. Zakňučela, ale okamžitě se vzchopila. Bolest ji pomohla se naštvat. Znovu od něj od skočila na dva metry. Uvolnila v sobě chakru a roztočila všech osm ocasů. Každý ocásek se točil velkou rychlostí. Mezitím se celé její tělo napnulo a drápy zaryla do země.

,,Co?!" nechápala jsem, když mi šlápl na sekeru. Během sekundy byl za mnou a blížil se na mě další útok. Nestihla jsem toho moc udělat. Otočila jsem se a nastavila svou sekeru znovu jako obranu a zavřela jsem oči. Sila, kterou Daisuke vložil do útoku, mě kousek odrazila, naštěstí jsem to ustála. Lehce jsem nakrčila obočí a olízla si rty. V puse jsem ucítila kovovou chuť ze zaschlé krve, kterou jsem předtím potřebovala na Kuchiyose. Stiskla jsem rukojeť sekery silněji až do ní začala proudit má chakra.

Můj meč zaplanul energií, která z něj vyzařovala. Následně jsem zaútočil na Himi třemi údery následujícími okamžitě po sobě. Nemusel jsem se jí ani přimo dotknout, abych jí zranil, energie proudící kolem meče se o to postarala při úderech sama. Klon mezi tím vyskočil na záda krabovi a složil pečetě.

Díky roztočený, ocáskům se v okolí pořádně zvedl vítr. Ten byl silný natolik, že by dokázal vytvořit i slabší tornádo. Tohle ale v plánu neměla. Zpříma se podívala na kraba a následně i na klona na něm a Velkou rychlostí se rozeběhla proti krabovi. Ocásky jí stále rotovaly. Když byla u něj, sekala do něj drápama hlava nehlava, kousala ho do měkkčích částí jeho těla. Tím, jak se ocásky otáčely, švihala s nimi do něj. Doslova jimi do něj sekala pořádnou silou, že to muselo ublížit jak krabovi, tak klonu.

Stále jsem se bránila. Všem těm útokům a i když třeba minul, objevil se mi na těle krvavý šrám. Neochránila mě ani má chakra, kterou jsem použila do sekery. Kso..., usykla jsem, když rána zaštípala. Přestala jsem se bránit a nechala do sebe seknout. Já jsem složila pečetě.
,,Hyouton: Hyourou no Jutsu." Daisukeho v tu chvíli obklopil led. Od nohou až po krk ho to celého uvěznilo do ledu. Byla jsem si jistá, že nevydrží moc dlouho, ale potřebovala jsem čas, abych alespoň vydechla a udržela si od něj bezpečnou vzdálenost a vymyslela, co dál.

Krab místo toho, aby se bránil, zabodl klepeta do země a klon, který vytvořil pečetě na jeho techniku se tak stal nadále nepotřebným, takže ani nebylo na škodu, že ho liška zničila. Ve větší vzdálenosti okolo Shigera a pod ním (krab) se ze země stalo bahno a krab se do něj celý propadl, nechal se jím vlastně pohltit. Tím se stal netečným, jelikož nebyl ani vidět. Já se pomocí menší 'exploze' chakry, která obklopovala Kubikiri dostal z ledu a opět zaútočil na Himi srážejícím úderem.

Všimla jsem si Yuki, co se stalo a vůbec se mi to nelíbilo. Hime se zmateně rozhlížela, protože kraba nikde neviděla. Nechala stále roztočené ocásky, takže kolem ní pořád proudil vítr a čekala, kde a kdy se krab objeví.

Moc času mi teda nedopřál.., povzdychla jsem si, když jsem zahlédla, jak led praská, než praskl úplně. Okamžitě se na mě rozběhl. Uchopila jsem sekeru pořádně a nechala v ní proudit svou chakru. Během chvilky se sekera chakrou "nabila" a já do ní tedy pustila i svou větrnou podstatu. Jednu nohu jsem dala dozadu a na druhé jsem se postavila na špičku. Když byl Daisuke na dva metry u mě, vellkou silou jsem se roztočila se sekerou nataženou před sebe.
,,Fuuton: Kaiten Kaze no Yaiba." technika měla téměř stejný účinek jako technika Kaze no Yaiba, akorát tentokrát s použitou zbraní. Na dva metry ta síla dokázala zranit, pořezat. Kdyby byl Daisuke blíž, zranilo by ho to více.

Liška, která se brodila v bahně byla snadnou objetí pro Shigera, který už jen udělal co musel. Z bahna se vynořilo klepeto přímo pod Yuki. Shigeru jí pevně stiskl, spíše jí drtil a přitom jí stáhnul pod bahno. Já se mezi tím nechal zasáhnout technikou, která mi prořízla triko a do kůže mi vryla krvaví šrám, který se táhl po celé šíři hrudníku. Přes tu bolest jsem se však podíval na Shigerovo bahno a usmál se. "Doufám, že jí nevadí špína .. a že umí dýchat bez kyslíku..." řekl jsem s obtížemi a pousmál se.

Zastavila jsem se a vydýchávala se. Byla jsem poškrábaná po celém těle od Daisukeho úderů, nemluvě o pochroumané ruce, která bolela stále víc a začala otékat. Setřela jsem si krev z tváře, která tekla z menšího škrábnutí, či spíš si ji po obličeji rozmazala a dívala se na místo, kam Yuki zmizela. Zavřela jsem oči. Už jsem ji necítila.
,,Vzdala to, vrátila se domů, tohle nemá za potřebí, když nejde o válku nebo o můj život." dostala jsem ze sebe přerývaně. Zabodla jsem sekeru do země, abych se o ni opřela, což by mi zároveň posloužilo jako obrana.

"Ale víš, co to pro tebe znamená, že ?" usmál jsem se a postavil se opět na nohy. "To co Shigeru používá je technika Shinjū Zanshu no Jutsu.. a ta ukončí i náš souboj.. " ušklíbl jsem se a v ten moment se pod Himi rozevřela zem. Jakmile opadl prach, který se tím rozvířil, Himi stála v uzavřeném klepetu Shigera.

Celou dobu jsem se mu dívala do obličeje a zhluboka oddechovala. Byla jsem unavená, takže jsem ani nepostřehla, že se pode mnou něco děje. Zvedl se prach a já byla uvězněná. Svou zbraň už jsem taky nedržela, tu jsem upustila, takže jsem byla bezmocná. V tu chvíli mi to bylo jedno. Být to boj na život a na smrt, snažím se dál, takhle už jsem to nechala. Kdo ví, třeba se mi šance ještě naskytne. Byla jsem unavená a dneska celkem zničená. Přivřela jsem ledové oči a upírala je na Daisukeho. Usmíval se a já v tu chvíli viděla Kotomi. Ještě že je malinká a neví a nepozná, že jsme zranění, usmála jsem se v duchu.

"Tak to by stačilo.." řekl jsem a zabodl Kubikiri do země. "Díky za pomoc Shigeru-sama.." poděkoval jsem svému krabovi, který hned na to zmizel. Došel jsem k Himi a objal jí. "Pojď .. půjdem do nemocnice .." usmál jsem se.

Nechala jsem se obejmout a potom si zvedla zbraň, abych si ji upevnila zpět na záda. Zavrtěla jsem hlavou.
,,Já do nemocnice nepotřebuji, on ano." kývla jsem na Yorua, který stále ležel na místě. ,,A ty taky." přejela jsem mu jemně po zranění, které jsem mu způsobila.

"Já jsem v pohodě .." usmál jsem se. Potom jsem šel za Yoruem a hodil si ho přes Rameno jako pytel brambor. Následně jsem si došel pro meč, který jsem táhl za sebou až do nemocnice.

Povzdychla jsem si a kráčela za Daisukem. Hezky pomalu a opatrně. TeĎ, když jsem byla v klidu, jsem si teprve uvědomovala bolest po celém těle. A přesto, že jsem prohrála vlastně oba souboje, připadala jsem si jako vítěz. Pousmála jsem se, dala si ruce za záda, tam je spojila a takto jsem kráčela až do nemocnice.

Došla jsem k místu bojiště. Když jsem zde bojovala nedávno, neskončila jsem nejlépe. TeĎ už se ale cítím skvěle. Vyskočila jsem na větev stromu a posadila se na ni. Kývala jsem nohama sem a tam a dívala se před sebe. Povzdychla jsem si. Museli jsme ještě počkat na Daisukeho, ten se zdržel v kanceláři. Čekala jsem, že mně to bude trvat déle, když jsem se ještě musela postarat o naši dceru, no asi to v té kanceláři bylo neodkladné...Jako vždy.., pousmála jsem se v duchu.

Sel sem okolo bojiste a vidim jak himi-chi jak si seda na vetev tak sem sel za ni chtel sem ji pozdravit ale chtel sem aby mne nevidela tak sem skocil do krovy a pomalu se blizil za ni ze bych na ni vybafnul . Pousmal sem se

Seděla jsem na té větvi docela znuděně. Přemýšlela jsem, kývala nohama a co chvíli vzdychla. Kde se tak zdržel? vztekala jsem se. Mohlo mi to být jedno, dneska měl stejně trénovat i on, ale...Tato chvíle je možnost, jak využít momentu, kdy s ním můžu být, jinak se totiž téměř nevidíme.
Mimoděk jsem hodila za sebe jednu jehlici. Proletěla kousek od obličeje Yorua.
,,Taková překvapení bys dělat neměl." prozradila jsem mu, aniž bych se na něj otočila.