Daisukeho vila

Jeho reakce mě úplně vykolejila. Absolutně jsem nic takového nečekala. Chtěla jsem ucuknout, jenže..Hlazení ve vlasech jsem zbožňovala, takže jsem zůstala stát a jen se červenala. Čím déle mě ale hladil, já přivírala oči a oddávala se pocitům. To znamenalo, že jsem sem tam vydala zvuk, který zněl jako vrnění. Sice jsem neuměla příst tak, jako obyčejné kočky, ale občas se mi to povedlo. Ocáskem jsem tak klidně pohybovala sem a tam a někdy zetřepala ouškem. Stlačil jsem stehna co nejvíc k sobě a rukama si tahala vrchní zástěrku níž.

"Etto .. co je to za zvuk ?" zeptal jsem se jí, když jsem slyšel jemné zavrnění. "Ty seš jakože fakt úplně kompletně kočka ?" zeptal jsem se jí a poškrábal jí na oušku. Hrozně mě to udivovalo a fascinovalo zároveň. Nevěděl jsem co si mám myslet, tak jsem radši všechny myšlenky vypustil úplně.

Zavírala jsem a otevírala oči dle intenzity hlazení a pocitů, občas jsem zavrněla.
,,Nya...Nikdy jsem se nezajímala, jak to, že mám zvířecí schopnosti, podoně tak vypadám a můžu se tak i chovat..Jen vím, že se nás lidi vždy stranili, protože se nás báli a bojí dodnes. Vy jste vlastně jediný, kdo mě přijal." pousmála jsem se a nechala se dát hladit a škrábat.
,,Přesto jsem úplně stoprocent kočka. Nya..." mňoukla jsem a znovu zčervenala, když jsem si uvědomila ty pocity, které mi způsoboval pán. Takhle si mě spíš ochočí..nya..

"A.. může tě jiný člověk ochočit ?" zeptal jsem se zvídavě. "Jsi přeci kočka, ne ?" zeptal jsem se. Na táce byl také malý hrnek s mlékem a ten jsem vzal do ruky. Začal jsem hrnkem pohupovat Hitomi před očima.

,,To já nevím. Do teĎ to nikdo neudělal, alespoň ne se mnou. A moc takových lidí neznám." pokrčila jsem rameny. Přede mnou se objevilo mléko. Ztěžka jsem polkla a skousla si jemně ret. Zorničkami jsem hýbala sem a tam, jak jsem sledovala hrníček s mlékem a nutila své tělo, abych se jako kočka nezachovala. Nikdy jsem až takto nedávala své kočičí pudy najevo.

"Áhá.." díval jsem se na její rekci a zjistil, že je dosti roztomilá. "Takže ty bys chtěla mlíčko kočičko ?" usmál jsem se a namočil si prst do mléka. Prstem od mléka jsem jí přejel po rtech. Máš ráda mlíčko neko ? .. stále jsem se usmíval.

Samozřejmě jsem se hned mlsně olízla. Je přeci jasné, že miluji mléko! A byla jsem si jistá, že by mi chutnalo, i kdybych kočka nebyla. Jak je známo, mléko chutná téměř každému, ať je to člověk, pes, kočka nebo i někdo či něco jiného. Neolízla jsem si jen ret, ještě než stihnul Daisuke dát omlékovaný prst ode mě dál, už jsem ho měla v puse, abych z něj dostala všechno mléko. Jakmile bylo dokonáno, odtáhla jsem se a znovu se olízla. Potom jsem zčervenala, když jsem si uvědomila, co jsem právě udělala.

"Co-co to děláš ?" podíval jsem se na svůj prst a následně na ní. "To máš tak moc ráda mlíčko jo ?" namočil jsem si opět prst do mléka, ale násladně jsem do něj namočil všechny prsty. Dal jsem celou dlaň před její tvář a jedním prstem jsem jí opět přejel po rtu.

Olizovala jsem se jak jen jsem mohla. Celé rty od jeho prstu, potom každý jeho prst zvlášť. Líbilo se mi to a moc, a nejen že jsem měla mlíčko, ale taky to pro mě bylo celé nabité lehkou erotikou. Jen tak tomu černovláskovi olizovat prsty, když do dneška jsem se s ním téměř nebavila....Znovu jsem se olízla, když došlo z jeho ruky mléko. Líce mi červenaly stále víc, ale já se dokázala nesměle pousmát, moje oči byly jako korálky nadšené.

"Hm.. takže ty jsi schopná udělat pro mlíčko cokoliv ?" podíval jsem se na ní a následně si prstem natřel mlíčko na tvář. Co to dělám ? Vždyť jsem ženatý.. ale .. ona je tak ecchi.. a navíc ... je to Neko .. hádal jsem se se sebou.

Pozorovala jsem, co má jako tou otázkou na mysli. Jakmile si natřel mlíčko na tvář, pochopila jsem. Zaváhala jsem, zda to mám udělat. Byl ženatý a já...Nechtěla jse, aby mě později odtud vyhodili. Přestože jsem byla jen služebná, cítila jsem se tu doma víc, než kdekoliv jinde. Nikoho jiného než jeho a jeho ženu jsem neměla...Pozorovala jsem tu kapku mléka, která mu stékala po tváři. Kousla jsem se do rtu, bylo mi toho mlíčka líto, jenže...Zavřela jsem oči a natáhla se k jeho tváři. Byla jsem asi o hlavu menší, než Daisuke. Vystrčila jsem špičku jazyku a pomalu jím přejela od brady a olízla tím celou cestičku, která kapka vytvořila. Zůstala jsem na špičkách, ale od jeho jsem se odtáhla.

"Nyuuuuu.." řekl jsem spíše polohlasně. "Takže tebe ovládá mléko !" podíval jsem se jí do očí. "Takže bys pro mléko olízla vlastně každého?" zeptal jsem se jí a nespouštěl její oči z očí.

Stoupla jsem si zase normálně na paty a pomalinku vrtěla ocáskem a sem tam zatřepala ouškem. Zapřemýšlela jsem nad jeho otázkami. Nakonec jsem zavrtěla hlavou.
,,Neovládá mě mléko, pane." odpověděla jsem mu. Potom jsem se zarazila. Nemůžu mu to přece říct na rovinu, zvlášť když jsem napůl zvíře..
,,Každého ne, pane. Mám své instinkty a pocity, abych to mohla udělat." uhnula jsem pohledem do strany. Odpověď byla vyhýbavá, ale jinak jsem nemohla.

"Táákže .. ty olizuješ jen svého pána ?" naklonil jsem hlavu na stranu a pokračoval další otázkou. "A s kočičkama se někdy mazlíš ? Nebo se mazlíte s ostatníma Neko holkama ?" divil jsem se tomu co vůbec říkám, ale šlo to nějak samo.

Začala jsem se stydět za to, co jsem teď udělala. Neměla jsem to dělat!...
,,Vy jste jediný můj. Předtím jsem žila na ulici, ujali jste se mě až vy." připomněla jsem mu. Nervozně jsem si pohrávala s prstama a nervozně vrtěla ocasem. Uši jsem mírně sklonila. Zavrtěla jsem hlavou a tvářemi mi znovu nabraly trochu více červené barvy. Zavrtěla jsem hlavou.
,,Zatím jsem nikoho, jako jsem já, nepoznala, nepamatuji si ani rodiče." sklonila jsem hlavu. ,,A s obyčejnými kočkami se nemazlím. Zní to možná divně, ale nejsem zoofil." podívala jsem se mu nesměle do očí.

"No .. myslím, že si to mlíčko zasloužíš celé." usmál jsem se na ní a dal jí hrnek s mlékem, já si vzal tác se snídaní a pustil se do toho. "Vaříš moc dobře, víš to ?" pochválil jsem jí s úsměvem. "Navíc pracuješ opravdu skvěle, všude je čisto a nikde žádný prach. Přemýšlím, že bych tě měl nejspíš ocenit více penězi.. nebo raději mlékem ?"

Přijala jsem hrnek mléka a vyčkala, než začne jíst Daisuke, teprve potom jsem se z hrnku napila. Pousmála jsem se nad jeho lichotkou.
,,Děkuji, ale to díky chytrým knížkám kuchařkám. Sama bych to nevymyslela." pousmála jsem se znovu a znovu upila z té bílé pochoutky. Potom jsem pokračovala. ,,A oceňovat mě nemusíte. Mohu u vás bydlet, mám co jíst i obléknout, víc nepotřebuji."znovu jsem vykouzlila menší úsměv a opět s ruměnci ve tváři. Tímto jsem mu vlastně poděkovala, protože nebýt jeho, tak jsem možná na té ulici ani nepřežila.

"Nojo .. máme velký dům, tak proč se o něj nepodělit s někým kdo žádný nemá, že ? Navíc ty jsi ještě ke všemu užitečná." pousmál jsem se a podíval se na slunko, které tak pálilo už od rána. "A navíc jsi taková hezká ozdůbka tohohle sídla. Krásná dívka s kočičími vlastnostmi." pousmál jsem se na ní.

Zčervenala jsem ještě víc, když mi zase lichotil, tentokrát poznámkou nad mým vzhledem.
,,Umm nya..no..." zakoktala jsem se a nevěděla, co mám říct. Polkla jsem.
,,Děkuji." řekla jsem jen a pohled upřela na bílou tekutinu v hrnku. Ten jsem nakláněla ze strany na stranu a pozorovala vlnky uvnitř.

Na chvíli jsem se zamyslel a poté si povzdechl. "Neříkala, kdy se vrátí ? Už je zase pryč tak dlouho .." řekl jsem a upřeně sledoval cestu vedoucí k sídlu, kterou lemovala alej stromů. Vše to vypadalo tak krásně, když listy stromů pohupoval jemný větřík.

Z ticha, které nastalo, mě vytrhl jeho hlas. Cukla jsem trochu sebou. Zprvu jsem nepochopila, o kom mluví, ale naštěstí než jsem se stihla pitomě zeptat, koho má na mysli, mi to docvaklo. Záporně jsem zakroutila hlavou.
,,Neříkala nic, jen že má naléhavou cestu do Evropy." citovala jsem slova jeho manželky a zadívala se stejným směrem, jako Daisuke. Větřík mi rozfoukal vlásky a rozevlál je. Pár pramínků vlasů jsem si chytila a strkala je za ucho, aby mi při větříku nepadaly do očí. No, stejně to nepomohlo, při dalším zafoukání větru jsem je zase měla v očích.

"Přestává mě to bavit.. takhle je to pořád.. jako by jsme už tak neměli dost peněz.." podíval jsem se do země a vzpomínat na slova svých rodičů. "Měl jsem rodičům tenkrát věřit ... nikdy jsem se k ní neměl vázat.. miluje práci víc než mě.." povzdechl jsem si opět.

Nevěděla jsem, co říct. Nikdy se mi nesvěřoval a já se nikdy ze slušnosti neptala, i když jsem ho takto viděla už mockrát. Nic mi do jejich vztahu přece nebylo, mou povinností je sloužit jim. Tentokrát jsem ale něco říct musela, když už mi to říká. A nebo neříkal? Že by si jen tak mluvil do větru? Nevěděla jsem, ale měla jsem pocit, že něco říct musím.
,,Jistě tomu tak není. Paní pracuje, aby vám mohla dopřát cokoliv chcete, nemyslí to špatně, jsem si jistá." pokusila jsem se ho povzbudit a pousmála jsem se.

"Jediný co jsem od ní k životu požadoval bylo to, aby mě měla ráda.. a ne aby lítala 300 dní v roce někde po evropě .." podíval jsem se na ní a pokračoval. "Kdo ví co tam vůbec dělá, jak mám mít vůbec nějakou jistotu, že mě pořád miluje, když se ani neozve ?" ušklíbl jsem se.

Zhoršila jsem to! Určitě jsem to zhoršila! Kousla jsem se do spodního rtu a nervozně zamávala ocasem.
,,To já nevím. Je to od ní nefér, ale.." povzdychla jsem si a podívala se do země.
,,Omlouvám se, že jsem do toho takto vystoupila." zamumlala jsem pokorně.